Hluboký stabilizační systém páteře a trupu (HSSP)

Hluboký stabilizační systém páteře je tvořen svaly uloženými v hloubce trupu, proto je nazýváme hluboké anebo jinými slovy svaly lokální. Jedná se o: bránici (hlavní dýchací sval), svaly pánevního dna, krátké hluboké zádové svaly (mezi příčnými výběžky) včetně multifidu a příčný břišní sval neboli transversus abdominis = TA. Hluboké svaly zajišťují stabilizační funkci,  svaly povrchové mají funkci spíše pohybovou, tj. vytváří pohyb. Stabilita trupu je tedy vytvářena koaktivací neboli současnou spoluprací globálních a lokálních svalů. Tím jsou jednotlivé pozice a pohyby těla prováděny nejekonomičtěji, tj. s nejmenším výdejem úsilí a energie.

Je bránice jen pro dýchání?

 

Bránice je nesmírně zajímavý sval. Svým uložením v podstatě rozděluje trup na dvě značně odlišné části. Dolní je reprezentována pánví, bederní páteří a prostorem relativně měkkého břicha. Jeho obsah tvoří v podstatě kapalina. Horní část je relativně tuhá. Při obvodu je vyztužena "příhradovou" strukturou hrudního koše, zahrnující i hrudní páteř. Podstatnou část jejího vnitřku tvoří dutý prostor, umožňující dýchání. V úponové zóně bránice se tyto dvě části trupu prolínají. Bránice je obecně pojímána jako hlavní dechový sval. Je to však její jediná funkce? Není! Ukazuje se, že zásadně podmiňuje i další pro život nezbytné funkce. Podílí se například na kašlání, kýchání, defekaci, komunikaci a smíchu. Ale největší význam, samozřejmě mimo dýchání, má její role posturální. Tou je aktivní podíl na držení těla s odrazem do našeho pohybu.

Co je břišní hydraulika?

 

Dolní bederní páteř je jakousi "Achillovou patou" trupu. Je častým místem bolestí, ať už náhlých, anebo chronických. Co nám k tomu řekne anatomie? Páteř se v bederní krajině zdá být jediným nosným prvkem. A byť jsou tady obratle a ploténky nejrobustnější, oproti jiným částem trupu je to pro oporu málo. Zapomněla snad příroda na tuto část těla? Nezapomněla! Naopak nás vybavila nesmírně důmyslným mechanismem pro převod tlakové síly mezi horní a dolní částí trupu. Je jím "břišní hydraulika" (BH). Posturální roli břicha si můžeme představit jako zvláštní hydraulický válec obklopující podélnou osu trupu. Obdobný můžeme vidět třeba u sklápěcí korby nákladního auta.

Ale ten náš je praktičtější, může se ohýbat! Stěny našeho válce tvoří plochá svalovina břicha, beder a ventrální plocha bederní páteře. Dolním, relativně méně pohyblivým pístem je pánevní dno, nejspodnější břicho a vnitřní stěna pánve. Horní, dynamičtější píst reprezentuje bránice. Tento mechanismus "posturální brániční opory" umožňuje převést zátěž z oblasti hrudníku přímo na pánev a vyhnout se tak přetížení bederní páteře. Současně se zachovává potřebná pohyblivost trupu. Význam břišní hydrauliky stoupá s předklonem, a to zejména v kombinaci s rotací trupu. Měli bychom proto její zapojení kontrolovat u všech předklonových cviků.

Dvě základní varianty opření v zóně dolního trupu

 

V zóně dolního trupu jsou tři možnosti opory. Dvě z nich jsou vázány na páteř. Jedná se o ploténky a fazetové klouby páteře. Třetí, bohužel ne u všech dostupná, je bránice v kontextu "břišní hydrauliky". Pro efektivní ochranu páteře je nezbytná vyvážená kombinace všech tří. Břišní "hydraulický válec" navíc poskytuje oporu myofasciálním smyčkám. Ty spirálovitě propojují hrudník s bedry a pánví. Bez něj nemohou efektivně fungovat. Tyto smyčky zabezpečují rotační stabilitu trupu a spolupodílí se na vzpřímení. Některé z nich spirálovitě provazují dolní bederní obratle s lopatkami, a tím přispívají k ochraně plotének při zdvihání břemen. Jejich funkce současně podmiňuje tvarování celého hrudníku.

V případě koordinační poruchy, projevující se navenek poruchou držení těla a změnou motorického projevu, musí posturomotorický systém sáhnout po náhradní variantě. Výpadek břišní hydrauliky nahrazuje mechanismem obdobným defekaci. Aktivuje se zádrží dechu se současným stažením břicha a hrudníku. Bránice a pánevní dno se prakticky nezapojí. Vnějším projevem je typické nahrbení těla. Tento mechanismus však nemůže břišní hydrauliku efektivně nahradit. Výsledkem takové "pseudoopory" je opakované přetěžování dolní bederní páteře, akcelerující zejména při předklonu spojeném s rotací. Vedlejším nežádoucím účinkem je opakovaná blokace žilního a lymfatického oběhu, což je také z dlouhodobého hlediska rizikové.

Jak pohybový systém chrání páteř při zátěži

 

Páteř je velice zajímavý orgán. Unikátně v sobě spojuje pevnost s pohyblivostí. Chrání míchu a současně nám umožňuje aktivní život ve vertikále. Jak se tedy chrání samotná páteř, když je tak důležitá? Odpověď nám naznačí tenzegritický model lidského těla. Anatomický základ pevné a současně pružné struktury trupu tvoří unikátní kombinace pevných článků (obratle, žebra, sternum) s provazujícími vazy. Svaly, vetknuté do fasciálních struktur, umožňují pohybovému systému aktivně reagovat na měnící se zátěž. Ochrannému zpevnění celé této tenzegritické konstrukce říkáme "svalový korzet páteře". Je však chybou se domnívat, že základem jeho funkčnosti je pouze síla břišních a zádových svalů. Daleko důležitější je specifické "knowhow" (funkce CNS), podmiňující způsob jejich zapojení. A navíc, zdaleka se nejedná jen o výše zmíněné svaly. Musíme proto svalový korzet páteře více prozkoumat.

"Svalový korzet páteře" - funguje bez "břišní hydrauliky"?

 

Pro efektivní ochranu páteře je nezbytná koaktivita svalů, prostorově ji obkružující. Ta navíc musí zahrnovat v minulých kapitolách již zmíněné spirálové smyčky a svaly přední strany břicha. Bez břišní hydrauliky však není dostupná. Svaly potom pracují v úplně jiném režimu a nejsou schopny bederní páteř ochránit. Pouze s pomocí BH je možné odlehčit přetížené bederní ploténky. Výjimkou je jen krajní záklon, při němž maximum zátěže nesou fazetové klouby. Možnosti jeho použití jsou však omezené. Proto nelze posilování korzetu páteře od břišní hydrauliky oddělit. Posilování svalů břicha mimo břišní hydrauliku je jednou z největších tréninkových chyb. Problémem zde není ani tak výběr cviků, nýbrž způsob jejich provedení. Např. "leh-sedy" můžeme cvičit v kontextu břišní hydrauliky. Pokud je však cvičíme bez ní, místo zpevnění korzetu si můžeme bederní páteř naopak poškodit.

Jak se posturální brániční opora projeví v kontextu celého těla?

 

Součástí břišní hydrauliky je fyziologické natvarování a zpevnění úponové části bránice. To se v rámci trupového tenzegritu masivně přenáší na zónu celého hrudníku. Přenos na horní hrudní oblast a krk není tak výrazný, nicméně i tam je jasně patrný. Přechodovou zónou je čtvrtý hrudní obratel, obě čtvrtá žebra a příslušný úsek sterna. Ty již funkčně ohraničují dílčí tenzegrit hlavy. Proto, chceme-li zvýraznit stabilizačně-formativní efekt v této oblasti, doplníme cvičení o oporu paží, popř. hlavy. Pokud je BH z důvodu koordinační poruchy nedostupná, probíhá tvarování těla odlišně. Už v dětském věku se rozvine typická porucha držení těla. Ta může být jak symetrická, tak ve smyslu skoliózy. Břišní hydraulika se však naštěstí dá cvičit, a to nám dává možnost tyto poruchy ovlivňovat.

 

(autoři: Martin Šťastný - pohybový specialista a PaedDr. Pavel Švejcar - fyzioterapeut)